Ať jsou v novém roce vaše životní funkce rostoucí:

P.S.: S menším zpožděním a s laskavým svolením účinkujících dávám k nahlédnutí fotky ze svatby Lenky a Jirky:

Celá galerie

Pokud se čas od času věnujete grafice, určitě to znáte. Potřebujete ozvláštnit svoji práci hezkým (a pokud možno neplaceným) fontem, jenže kde ho vzít? Zabrousíte na web s fonty, půl hodiny se proklikáváte nepoužitelným balastem, až konečně narazíte na hezké písmo, jenže ouha – ono to nemá diakritiku. V takové chvíli můžete udělat jedno velké dlouhé FFFFFUUUUUUUUUU- a nebo navštívit stránky České fonty. Já jsem z nich nadšený a už jsem si stačil zamilovat písmo ShareTechMono, s nímž je programování a práce v konzoli sice stejně náročná jako dřív, za to však skýtá o 400 % větší estetický požitek ...

Všechny fanoušky skupiny Beatles, především jejich pozdní tvorby, zvu na netradiční akustický koncert v kavárně Mezzanine. :)

Tak jsem právě zpracoval fotky z Rojení kosmonautů. Rád bych k tomu napsal pár slov, rozhodně je o čem psát, ale nemám na to bohužel vůbec čas. Kdo budete chtít, rád se o své dojmy podělím osobně.

Celá galerie

S laskavým svolením Marti a Honzy pár fotek z jejich vypečené svatby:

Celá galerie

Už je to dva měsíce, co jsme s kapelou pobyli v, jak já říkám, a Zbyňka tím hrozně štvu, jihočeských Benátkách, čili v Českém Krumlově. Protože asi ne všichni čtete naši klubovní kroniku, dovolím si proložit svoji reportáž z Krumlova několika citáty.

Odjížděli jsme odděleně, v jednom vlaku Červenáček s Rychlonožkou, ve druhém Jarka s Mirkem a Černí jezdci. Jindru, jak se zjistilo, vlastně nikdo nemá rád, neboť je ze všech postav nejméně prokreslený, a tak byl po poradě u Šmejkalovy ohrady vyloučen z klubu. Ve vlaku se Mirek pokusil prosadit oblíbenou hru „Kdo uvidí koně, má bod”, avšak jeho snaha se nesetkala s pochopením. Namísto toho začaly Rychlé šípy hrát „Myslím si brněnskou osobnost”. Vítězem se stal Jarka, který si myslel Barboru Škrlovou. Jeho odpovědi „Jsi muž?” „Ano i ne” „Je ti víc než třicet?” „Ano i ne” uvrhly zbylé hráče do stavu těžké deprese.

Především je nunto říci, že koncert byl velmi pečlivě zorganizován, za což patří velký dík Mírovi z klubu Ántré. Udělal nám takovou reklamu, že jsme se jen divili, že nás ještě nezastavují japonští turisté a neprosí nás o podpis. Svůj pozdrav nám přišla říci i taková hvězda, jakou je kluk, co si přišel hrát s kamením. Pak se z něj však vyklubal Zbyňkův synovec.

Hlavním hitem transportu se však stala hra na stupnice. Princip je jednoduchý: Bodujte cokoli na libovolné stupnici od jedné do deseti. Jarka Metelka se přiznal k používání kondicionéru a vysloužil si od Rychlonožky devět bodů na stupnici zbuznělosti. Věrným čtenářům Rychlých šípů je však dobře známo, že onen plantážník s vrabčím hnízdem na hlavě je předpojatý a nedokáže ocenit eleganci a kultivovanost Jarkovy ležérně sčesané ofiny.

První naše kroky samozřejmě zamířili povinně k historickému jádru města. Jedna z cest, kterou do něj můžete vstoupit, vede přes Plášťový most, čili Plášťák. Mimochodem, ta je moje oblíbená, protože pod ní jsme s kapelou již dvakrát kráčeli v noci úplně namol a přízračné nasvětlení ve spojení s alkoholovými opary navěky vypálilo fantaskní výjev do našich synapsí. Navštívili jsme krumlovský zámek, zřejmě státní zakázka, neboť křivé stěny nesvědčí právě o velké pečlivosti jeho stavitelů. Ještě alespoň lavičky mají rovně.

Taková je dle mínění Lukáše a Janči naše perspektiva ...

U slavného otáčivého hlediště to dost zapáchalo plynem. Nicméně to asi nebude důvod, proč se političtí představitelé rozhodli, že se bez něj Krumlované obejdou. Petici za záchranu otáčivého hlediště podepsalo již přes 100 000 lidí a zatím se podařilo definitivní ukončení provozu alespoň oddálit, nicméně problémy přetrvávají.

Než bys stačil třikrát vytáhnout ježka z klece, byla sobota odpoledne a nachýlil se čas koncertu. Na poslední chvíli dorazil udýchaný Bohouš, kterého Rychlé šípy milosrdně přijali mezi sebe namísto Jindry. Bohouš si totiž na poslední výpravě s Bratrstvem kočičí pracky zlomil nohu, a jeho sádra vzbudila zejména ve Stínadlech takový soucit, že Vontové na jeho počest začali nosit francouzské hole a eM sepsal srdceryvnou operu „Abfahrt Jana Tleskače”. Samotný koncert se – zejména zásluhou zvučícího pana Kabíška – myslím vydařil, a Rychlé šípy si tak mohly obarvit další políčko ve svém modrém životě.

Na závěr pár krumlovských průhledů a konečně kozel, který bydlel kousek od našeho stanu a který je zřejmě reinkarnací Tomáše Havlíka, neb povídá hodně, dlouho, rád a hlavně nahlas.